Menu Zavřít
Více Zavřít
Rozhovory

Myslím si, že osa týmu je dobrá, říká o celku reprezentace juniorek Broulík

16. 5. 2018 | Anna Kuželová
Realizační tým z MS v Pardubicích bude chtít navázat na úspěch také s kategorií hráček do dvaceti let. Tu čeká už v červnu premiérový Světový pohár a trenérský tým v čele s Karlem Manhartem touží po dalších zlatých medailích. Stejně jako v Pardubicích, i tentokrát s ním bude na lavičce jako asistent stát Michal Broulík, který se také během reprezentačního kempu v Příbrami rozpovídal o vzpomínkách na loňský úspěch, ale také o blížícím se šampionátu.
 

Jak vnímáte Světový pohár, který se už brzy uskuteční v Přerově a Zlíně?

Já si myslím, že je jedině dobře, že vznikla a věřím, že se i do budoucna udrží, kategorie U20. Úplně skvělé by bylo, kdyby se vytvořila i U16 s U18. Aby všechny kategorie měly pravidelný dvouletý cyklus, aby se s těmi holkami pracovalo, aby se postupně začleňovaly a vrchol pro ně byl v áčku. Světový pohár U20 je pro mě něco, co je dalším krokem k tomu, aby se ženský hokejbal a vůbec mezinárodní ženský hokejbal posunul dál. Je to tak jenom dobře.

Říkáte, že je dobré mít i mladší kategorie, myslíte si, že k tomu někdy dospějeme? Že je tolik dobrých mladých hokejbalistek?

Já bych moc chtěl, abychom k tomu dospěli. Za ty roky, co hokejbal hraju, a tak nějak sleduji blíže a jsem v tom užším týmu, který vidí trochu i do toho pozadí, vím, že je to možné. Když už to šlo u kluků, tak proč by to nešlo u holek. Myslím si, že ten potenciál tady je, samozřejmě otázkou je, jestli jsme schopní vyprodukovat dost trenérů, kteří by byli svojí odborností a zkušeností schopni to vést a jednotlivé hráčky rozvíjet a posouvat je těmi kategoriemi. Já si myslím, že ano, asi to nebude v takovém měřítku, jako u kluků, ale myslím si, že aby vznikl národní tým hráček v těchto kategoriích, tak je to reálné.

Když se vrátíme na loňské MS, na co si vzpomenete jako první, když se řeknou Pardubice?

Jako první to je obrovská směs pozitivních emocí, protože to, co se tam odehrálo, to je normálně na film. Ono se to těžko popisuje, nebo těžko to pochopí ten, kdo to nezažil. I to pozadí týmu a všechno kolem. Já říkám zpětně, že to byla nejkrásnější dovolená, kterou jsem si kvůli hokejbalu bral. A zároveň trenérsky mi přišlo, že jsem netrénoval, že jsem pouze tahal za pomyslné nitky a jen jsem kontroloval, kdo kdy má jít hrát. Je to něco, co ve mně vždycky vyvolá ten pocit husí kůže a mráz po zádech.

Vzpomenete si na to zlaté finále?

To si vzpomenu, protože jsme prohrávali, pak jsme to otočili a před koncem jsme zase dostali gól. Na to asi nezapomenu nikdy, protože jsem se podíval nahoru na časomíru a ten čas, který tam svítil, tak v ten moment jsem si myslel, že mě z toho „omejou“. Já jsem to tady říkal holkám, když jsme rozebírali první třetinu zápasu s USA, tak já jsem na konci řekl, že když jsme šli do prodloužení, tak z celého toho jsem tam měl už jen pár lidí, kteří šli do hry. Sestava byla nějaká, holky byly pomlácené, fyzicky unavené. Takže finále nezapomenu, zaplať pánbůh, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Může něco podobného čekat na kategorii U20?

Já věřím, že může, protože tady máme týmy ze zámoří, kde je jednoznačný předpoklad, že budou výborně fyzicky i takticky připravené. Když naše holky budou chtít, tak si myslím, že něco takového může přijít i v Přerově.

Kostru už máte určitě danou, jak ty holky vnímáte. Jsou šikovné, nebo na čem by měly ještě zapracovat?

Já na to odpovídám vždycky v obecném měřítku, protože kdyby neměly na čem zapracovat, tak nepadají branky, protože by se nedělaly chyby na hřišti. Takže nějaké nedostatky tam jsou, těch kempů je méně, než co měly holky vloni. Takže se ten obsah tréninkových jednotek zhušťuje, abychom to do těch holek dostali o něco dřív, ale myslím si, že osa týmu je dobrá. Začínají se sehrávat jednotlivé dvojice a trojice, ať už na beku nebo v útoku. Já si myslím, že je jenom dobře, že se teď na kempu potkají i se seniorkami, i když v té dvacítce je už řada holek, které za to áčko hrály, takže já věřím, že to bude dobré. My se to budeme snažit doladit k tomu Světovému poháru.

Určovali jste si třeba kde budete bydlet a další věci?

Nějakým způsobem jsme to konzultovali, abychom věděli, jakou budeme mít šatnu, kde budeme bydlet, kde se budeme stravovat. Ale ne, že bychom si to striktně nařídili a přes to nejede vlak. Ale samozřejmě jsme se na to zaměřili a řešili jsme to.

Je to pro vás důležité?

Já jsem řekl, že mi je jedno, kde já budu spát. Klidně si postavím před stadionem stan, hlavně aby holky měly dobrou šatnu, ubytování a zázemí, co se týká stravování. Já z pozice hráče vím, že šatna je pro mě něco, co je pro mě posvátné, mám tam svoje místo a vím kde co je, takže je to určitě důležité.

S čím pojedete vy na Světový pohár?

Já tam pojedu jednoznačně pro první místo.