Menu Zavřít
Více Zavřít
Rozhovory

Wakefield a Jackson, dvě mladé hvězdy britského hokejbalu

1. 7. 2018 | David Sokol
Jake Wakefield a Stuart Jackson. Dvě jména, která by měl znát každý fanoušek britského hokejbalu. V kategorii U16 se zúčastnili se turnaje v Bratislavě v roce 2014, tehdy jim bylo neuvěřitelných 11 let a nyní hrají na svém třetím U16 šampionátu v Přerově. "Když jsme budovali náš program, tito dva kluci se ukázali v nejlepším světle. Oba hrají vysoko nad jejich věkovou úrovní," říká Stuart Wilson jeden z britských koučů. V úvodu turnaje se tito dva velice talentovaní hráči rozpovídali o svých zkušenostech.
 

Jste na svém třetím šampionátu do 16 let v kariéře, poprvé jste hráli v pouhých 11 letech! Jak jsem se na první turnaj dostali?
Jack:
V té době jsem zhruba rok hrál hokej a byl jsem v brance i na ledě, takže jsem s tím měl nějaké zkušenosti. Jedna členka realizačního týmu Velké Británie, Ali Cree, se mě zeptala ´Hele, chceš hrát za tým Británie? Chceš se dostat k nějakým velkým věcem?´, a já řekl ´Ano, to by bylo zajímavé´. Potřebovali brankáře, tak mě oslovili a já řekl ano. Připojil jsem se k týmu v Bratislavě a tam to všechno začalo.
Stuart: U mě to bylo celkem stejné. Začal jsem s hokejem, a pak za mnou přišla Ali Cree, jestli chci hrát hokejbal. Pak se zeptala znovu, jestli chci hrát za tým Británie, jestli jsem připravený? A já řekl ano.

Jaký šampionát jste si užili nejvíc?
Jack:
Můj nejoblíbenější byl ten poslední v Sheffieldu. Jednoduše protože to bylo úžasné, ale v Bratislavě byla taky skvělá atmosféra. Ale ten v Sheffieldu je pro mě nejlepší.
Stuart: Za mě to byl ten v Bratislavě v roce 2014, protože to byl úplně nový zážitek, nikdy předtím jsem nezažil nic podobného. Bylo to také mimo Británii, takže musíte hrát v jiném prostředí a adaptovat se na hru Evropanů.

A co tento turnaj, jaké jsou zatím vaše dojmy?
Jack:
Zatím to je opravdu zábava, všechny týmy určitě vylepšily svou hru. Slováci a zejména Američané, ti se hodně změnili, hráli proti Kanadě a porazili ji. Posledních pár let Spojené státy trochu zaostávaly za těmi nejlepšími týmy jako Kanada, ale vypadá to, že se vrátily zpět. Česko U15 je také velmi silné, stále soupeří s těmi nejlepšími, s Kanadou či Slovenskem. Celkově to je velice náročná výzva, jelikož tito hráči jsou trénování od mladých let, mají pořád svoje ligy, mají národní mistrovství... Prostě je to náročné.
Stuart: Opravdu si užívám tento turnaj, týmy jsou velmi dobré. Ale myslím si, že my máme dokonce šanci jednou světový pohár vyhrát a zapsat se do naší historie. Celková atmosféra se skutečně úžasná.

Jak se vyvinul britský hokejbal v posledních čtyřech letech?
Jack:
Rozhodně se stal mnohem populárnějším, začalo přicházet stále víc lidí na zkušební tréninky. Tým se pořád zlepšuje a ten současný je rozhodně ten nejsilnější. Hokejbal určitě ušel dlouhou cestu od toho, kde začínal.
Stuart: V podstatě to, co řekl Jack (úsměv).

Jak se změnili kluci v týmu?
Jack:
Jsou pořád skoro stejní. Jsou to přátelské povahy, všichni jsou sice trochu vážní, ale jinak moc fajn. Děláme si legraci, popovídáme si a i podpoříme ostatní týmy.
Stuart: Tento rok jsem jako kapitán musel zlepšit svou hru. V tom mi pomohli i ostatní a teď se kluci ukázali po osobnostní stránce, předvedli ostatním, jak reagovat a zůstat v pohodě.

Jak byste popsali současnou situaci britského hokejbalu - tréninkové zázemí v porovnání s ostatními zeměmi?
Jack:
V porovnání se zeměmi jako Kanada, Slovensko, Česko nebo USA jsme trochu pozadu, ale to je kvůli tomu, že nejsme trénování už od raného věku. Například Kanaďané a Slováci, ti trénují už od šesti nebo sedmi let, aby tohle vše dokázali. Mají národní ligy, národní mistrovství, kde je právě tyto týmy skautují. My bojujeme o to, abychom se dostali na zkušební tréninky, protože jsme taková malá země a nemáme potřebné zázemí, abychom mohli pořádat vlastní národní mistrovství. Myslím si, že hokejbal není v Anglii tak sledovaný sport jako na Slovensku nebo v Kanadě. Takže jsme trochu pozadu oproti těm lepším týmům.
Stuart: Nemáme takové tréninkové zázemí, protože nejsme sponzorováni vládou. Vše si hradíme sami, za nikoho se nic neplatí. Nejsme známí jako hokejová země, spíše nás znají díky pólu nebo fotbalu, ne díky hokejbalu. To znamená, že tady na turnaji jsme outsideři, ale kdybychom měli lepší zázemí a více lidí, mohli bychom přepsat historii. Ale máme více dětí, náš rozvoj mládeže pořád roste a roste, takže jednoho dne snad budeme rovni elitě, Kanadě, Slovensku a Česku.

Jaké jsou dnes vaše cíle?
Jack:
Já se určitě těším na turnaj do 18 let příští týden v Kanadě, protože osmnáctky jsou úplně nová úroveň. Až pojedeme do Kanady, budeme se muset ještě víc zlepšit. V tuto chvíli se snažíme tak, jak můžeme, ale v Kanadě to bude ještě náročnější. A moje cíle? Snažit se co nejvíc, pomáhat týmu k výhře a pochytat tolik, kolik zvládnu. Prostě běžný úkol brankáře (úsměv).
Stuart: Chci dělat v Kanadě ty správné věci, pomáhat týmu. Ať už to je o blokování střel, budování akce ke střele... Jednoduše pomoci týmu.